Volfgang Amadeus Mozart
Wolfgang Amadeus Mozart – skladatel z nejznámějších, nejpopulárnějších a také nejdiskutovanějších. Na rozdíl od většiny ostatních hudebních tvůrců se kromě jeho hudební geniality a tvůrčí plodnosti přetřásá i jeho osobnost – intelekt, chování, vztahy s okolím. Nepochybně tomu napomohla dvě umělecká ztvárnění Mozarta: divadelní hra Petera Schaffera Amadeus a na její náměty natočený stejnojmenný oscarový film režiséra Miloše Formana. Především tento film rozvířil hladinu podvědomí o Mozartovi – mnozí se začali více zajímat o jeho hudbu. Jiní se však pouze odnesli poznatek, že to byl drzý, nevychovaný a sprostý „spratek“, který si nevážil nikoho a ničeho.
Abychom mohli komplikovanou Mozartovu osobnost důkladněji zhodnotit, potřebovali bychom k tomu mnohem více místa.
Jeho genialitu můžeme dokázat jednou příhodou z cesty po Itálii. V římské Sixtinské kapli jako třináctiletý slyšel přísně střežené devítihlasé (!) Miserere Gregoria Allegriho, které po té bez sebemenšího zaváhání po paměti zapsal do not.
Některé kapitolky se dotknou i jeho osobnosti – od tvorby ji totiž přece jen odtrhnout nelze. Částečně ji nastíní uvedené citáty a dopisy, které vypovídají jak o tom, že se mladý Mozart ve svém věku choval a vyjadřoval jako jakýkoliv jiný mladík oné i naší doby, tak také o jeho sečtělosti a výjimečné inteligenci, kterým díky na druhou stranu dopěl v určitých oblastech rychleji, než je obvyklé. Vyšel z rodiny, pro niž byly typické zdravé názory, váha vzdělání, rozhled překračující maloměstské konvence a smysl pro humor, libující si jak v jemnůstkách, tak i obhroublostech. Lišila se snad od mnohým dnešních rodin?
Wolfgang Amadeus Mozart tvoří spolu s Josephem Haydnem a Ludwigem van Beethovenem trojhvězdí osobností, které symbolizují epochu dějin hudby nazývanou vídeňským klasicismem.
Mozart se projevil jako skladatel nevídaně všestranný – zatímco Beethovena známe především jako symfonika a autora klavírních sonát a Haydna zase jako tvůrce symfonií a kvartetů, Mozart zasahuje do všech oblastí hudební tvorby. Snad nejvýrazněji se projevuje v žánru, který byl ve své době na vrcholu pomyslného žebříčku, totiž v opeře.
Jaký vlastně Wolfgang byl? Sudičky ho obdařily genialitou a talentem jako málokterého jiného hudebníka. Měl vzdělaného otce, který jeho schopnosti včas rozpoznal. Sám se poté vzdal vlastních ambicí ve prospěch svého syna a podařilo se mu Wolfgangovo nadání obdivuhodně zvládnout a dovést k úspěchu.
Vyčerpávající cesty po celé Evropě, jež Wolfgang absolvoval v mládí, pro něj byly tou nejlepší školou. Umožnily mu od dětství nasávat atmosféru významných hudebních center Evropy a získávat zkušenosti v nebývalé míře. Cesty a vliv vzdělaného otce mu poskytly takové vzdělání a rozhled, v nichž se s ním mohlo měřit jen málo jeho současníků.
Výjimečné bylo také Mozartovo postavení ve společnosti. Zpočátku byl oslavován jako geniální dítě, miláček vyšších kruhů. Brzy však dozrál a vymanil se z područí svého otce i z železných společenských konvencí. Bylo však ještě příliš brzy na emancipované umělce-bouřliváky, které společnost obdivuje a podporuje, i když nepřijímají její regule. Sotva bychom mohli Mozarta označit za bouřliváka – on sám se nikdy proti společnosti programově nevyhraňoval a přesto jí byl v podstatě odvržen. Nikdy se mu nepodařilo najít místo odpovídající jeho kvalitám a talentu. Stal se tedy asi jedním z prvních umělců „na volné noze“. I v této oblasti byl tedy, aniž by sám chtěl, poněkud smutným průkopníkem.
19. století znalo pouze omezené množství Mozartových skladeb a nepovažovalo je za vzor a východisko pro další směřování hudby, a tak se s jeho obrovským hudebním odkazem v celé úplnosti setkáváme na koncertních pódiích a nahrávkách až v současné době.