Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jan Amos Komenský

27. 5. 2008

JAN AMOS KOMENSKÝ (1592 - 1670)

Český teolog, filozof, spisovatel, pedagog a poslední biskup Jednoty bratrské.

Život a nejvýznamější spisy

Narozen na Uherskobrodsku, přesné určení místa je dosud předmětem komeniologického bádání.

Po studiích na bratrské škole v Přerově a německých evangelických školách byl r. 1616 vysvěcen na kněze. R. 1618 se ujal řízení bratrského sboru ve Fulneku, kde ho také zastihla porážka českého stavovského povstání. Po bitvě na Bílé hoře se musel jako bratrský kněz skrývat. Současně ho postihlo i osobní neštěstí, zemřela mu žena a dvě děti. V této těžké situaci napsal na sklonku roku 1623 "Labyrint světa a ráj srdce", alegorické dílo společenské kritiky.
R. 1628 opustil definitivně vlast a odešel do exilu do polského Lešna. Působil tam s několikerým přerušením do r. 1656 jako učitel a pak rektor bratrského gymnázia, sekretářa archivář, od r. 1648 jako biskup Jednoty bratrské.
Napsal řadu pedagogických děl. Ve "Velké didaktice" (Didaktika magna), vypracoval ucelený systém školské soustavy. Vydal zdei první verzi učebnice latiny Janua linguarum reserata (Dvéře jazyků otevřené), dílo, jež mu k jeho překvapení získalo světovou proslulost.
Začal tady promýšlet svůj celoživotní projekt: sjednocení veškerého lidského vědění a vytvoření všemoudrosti (pansofia) a na tomto základě reformovat život celé lidské společnosti. Současně se stal jako uznávaný učenec jedním z politických mluvčích pobělohorské emigrace. Po pobytu v Anglii (1641 - 42) se snažil v tehdy švédském Elblagu dosáhnout zákroku protestantské Evropy ve prospěch české reformace (1642 - 48). Vestfálský mír (1648) znamenal konec těchto nadějí. To a smrt druhé manželky vyvolalo u Komenského silné pocity zklamání a beznaděje, vyjádřené ve spise "Kšaft umírající matky Jednoty bratrské". R. 1650 odjel na pozvání sedmihradských knížat Rákoczi do Blatného Potoka, kde se pokusil v praxi uskutečnit svůj program školské reformy a otevřel zde první pansofickou školu. Během čtyřletého pobytu napsal i několik dalších pedagogických spisů a politických traktátů ("Methodus linguarum novissima" - Nejnovější metoda jazyků, " Orbis sensualium pictus" - Svět v obrazech, "Schola ludus"- Škola hrou; "Gentis felicitas" - Štěstí národa,"Sermo secretus Nathanis ad Davidem" - Tajná řeč Nathana k Davidovi).
Po vypálení Lešna v dubnu 1656, při kterém znovu ztratil celou knihovnu, většinu svých rukopisů (včetně velkého slovníku českého jazyka a rukopisu "De rerum humanarum emendatione consultatio catholica" - Obecné porady o nápravě věcí lidských) i svého majetku, se uchýlil do Amsterdamu.
Zde vyvrcholila Komenského vědecká a literární činnost. Vydal takřka 62 spisů. Nejvýznamnějším výsledkem těchto plodných let je sedmidílná "Obecná porada o nápravě věcí lidských", zabývající se koncepcí reformy lidské společnosti. Vydával texty proroctví (revelace) Kryštofa Kottera, Mikuláše Drabíka a Kristiny Poniatowské ("Lux in tenebris" Světlo v temnotách, "Lux e tenebris" - Světlo z temnot), jejichž účel byl nejen náboženský, ale hlavně politický a psychologický. Tato část komeniologického bádání není zdaleka uzavřena. Obsahem svého životního díla se právem řadí mezi největší postavy českých dějin.
Zemřel v Amsterdamu, pochován je v Naardenu v Nizozemí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komenský Jan Amos

(28.03.1592 - 15.11.1670)


ŽIVOTOPIS č.1 - belisima, chica_checa[zavinac]europe.com

Narodil se 28. března 1592 v Nivnici u Uherského Brodu.
Významný český spisovatel, humanista, filozof, teolog a zakladatel moderní pedagogiky. Poslední biskup Jednoty bratrské a politický mluvčí české protikatolické emigrace.
Studoval na německých protestantských univerzitách (Herborn, Heidelberg), později učil v Přerově a byl duchovním správcem ve Fulneku.
Po bitvě na Bílé hoře (1620) se musel skrývat, r.1628 opustil vlast a usadil se v polském středisku Jednoty bratrské v Lešně. Podnikl několik cest do Anglie, Švédska a Uher, kde uplatňoval své pokrokové pedagogické názory (proto je nazýván učitelem národů). V Lešně setrval do požáru v r.1656, při kterém mu shořely materiály k velkému slovníku českého jazyka. Poslední léta trávil v Amsterodamu, pohřben je v Naardenu.
Celý život se zabýval myšlenkou zpracovat souhrn lidského vědění tzv. pansofie (= vševěda), neboť byl přesvědčen, že dokonalé vzdělání může převychovat celé lidstvo, vést k tzv. všenápravě věcí lidských i k trvalému míru založeném na vzájemném porozumění. Tyto myšlenky chtěl zahrnout do svého encyklopedického díla Plán vševědy, které zůstalo nedokončeno.
Psal filosoficko-náboženská díla (Labyrint světa a ráj srdce, Kšaft umírající matky Jednoty bratrské), pansofická díla (Všeobecná pravda o nápravě věcí lidských), pedagogická díla (Svět v obrazech – Orbis pictus, Škola hrou – Schola ludus) a díla, která měla podpořit rozvoj českého jazyka (O poezii české).
Zemřel 15. listopadu 1670 v Amsterodamu, jeho ostatky leží v Naardenu.


ŽIVOTOPIS č.2 - Anchese (Aneta Suchomelová), anchese[zavinac]atlas.cz

Jan Amos Segeš Nivnický po otci nazvaný Komenský (Výzvy Eliášovy, poslední nedokončené dílo) se narodil 28. března 1592 pravděpodobně v Nivnici u Uherského Brodu (hlásí se taky Uherský Brod nebo Komňa).
Roku 1604 osiřel a odešel k tetičce Zuzaně Nohálové do Strážnice. Na počátku života si prošel ještě pár neradostných situací a po studiu v Přerově namířil do německého Herbornu (1611). Procestoval Německo, Holandsko a protože utratil všechny peníze za Koperníkova pojednínání o Sluneční soustavě (s nimiž navíc nesouhlasil), musel přes Norimberk a Prahu pěšky zpět do Přerova (1614).
V době, kdy psal Divadlo veškerenstva věcí, ho ordinovali na kněze Jednoty bratrské. Dále spravuje školu ve Fulneku, žení se se svou první ženou Magdalenou Vizovskou (1618). Když Fulnek obsadila španělská vojska, zdrhá Komenský do Brandýsa nad Orlicí. Manželka s oběma dětmi roku 1622 umírá.
V Brandýsu se si našel další manželku - Marii Dorotu Cyrilovou. Jednota ho nyní vysílá na několik misí (do Lešna a do Haagu). Roku 1628 s rodinou do polského Lešna odchází, kde učí a vydává učebnice (např. Informatorium školy mateřské 1632).
Pro anglické přátele shrnul návrhy na reformu výchovy VIA LUCIS a cestuje i s nimi do Londýna.
Mezi tím chystá učitel švédské královny Kristiny Komenského pozvání na návštěvu. Protože byl Amos pro některé hodnostáře kalvinista, usazuje se v pruském Elbinku (na území Polska). Připravuje plány na reformu švédského školství (1642).
V roce 1648 se vrací do Lešna, kde mu umírá i druhá manželka. Sám dlouho nevydržel a tak o rok později uzavírá v Toruni další sňatek - s Janou Gajusovou (Gausovou).
Ještě se naposledy podíval na své kamarády na Moravě a vrací se do Lešna (1654).
Nyní míří do Blatného potoku (Sárospatak) a vychází mu zde první verze Orbisu. Opět se vrací do Lešna a vydává Schola ludus (Škola hrou). Na následky vypálení města se usadí v Holandsku. V Hamburku a Amsterodamu prožívá neproduktivnější (literárně) léta svého života. Vychází mu např. Vestibulum, Orbis pictus, Via lucis (Cesta světla), Anděl míru, Labirint světa a ráj srdce (2. upravené vydání), Světlo v temnotách, Veškeré spisy didaktické aj.
Pronásledují ho nemoci, jímž 15. listopadu 1670 totálně podlehne. Jeho ostatky jsou uloženy v Naardenu.

Mimochodem, holandská vláda už odmítá Komenského pomník udržovat a žádá Česko o dotaci. A jak známe naše politiky, bude si památka chátrat ještě hodně dlouho...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 



(28.3.1592-15.11.1670)

"...jsme svobodné bytosti, jež v nekonečnu nekonečna samy sebe tvoří"

 

Jan Amos Komenský (lat. Comenius), český pedagog, teolog, filozof, sociální a náboženský myslitel a spisovatel, kněz a poslední biskup Jednoty bratrské (od roku 1648), přichází na svět 28. března roku 1592, a to buď v Nivnici nebo v Uherském brodě.

V mládí Komenský studuje na přerovské Bratrské Akademii ( letech 1608-11), fungující pod ochranou Karla ze Žerotína, poté (v letech 1611-13) studuje na kalvínsky orientované Akademii v Herbornu, aby nakonec krátce (1614) pobyl na univerzitě v Heidelbergu, kde v lednu roku 1614 kupuje od vdovy po profesoru matematiky Christmannovi rukopis epochálního Kopernikova (viz Mikuláš Kopernik) spisu "De revolutionibus orbium coelestium".

Po studiích se stává Jan Amos Komenský správcem přerovské bratrské školy ( na níž předtím studoval). V této době, v letech 1614-18, Komenský koncipuje své první, historické a encyklopedické, spisy.

V letech 1618-21 vede J. A. Komenský bratrskou školu a stojí v čele bratrského sboru ve Fulneku, který pak v (patrně) roce 1622 opouští - následující léta, léta 1622-27, jsou pak v Komenského životě léty nejtěžšími: v období pronásledování nekatolíků po porážce českých stavů po bitvě na Bílé hoře ztrácí Jan Amos Komenský své nejbližší (umírá jeho žena a dvě děti) a žije ve vlasti jako psanec. Úkryt nachází až na brandýském panství Karla st. ze Žerotína (viz Karel st. ze Žerotína), kde koncipuje své kontemplativní literární texty, především pak "Labyrint světa a ráj srdce", sociálně alegorické a kritické dílo.

V roce 1628 Jan Amos Komenský vlast navždy opouští - uchyluje se do polského Lešna, kde píše své zásadní pedagogické spisy, jako např. spis "Velká Didaktika" (Didaktika Magna), a též svá díla pansofická (např."Prodromus pansophiae"). Právě pro svou pansofii (pansofie="všemoudrost", tj. sjednocení veškerého vědění lidstva na jediném základě) se ale Jan Amos Komenský dostává v Lešně do konfliktu se svými konzervativními souvěrci, kteří jej obviňují z kažení mládeže, kterou vzdělává na lešeňském gymnáziu a ze zatemňování křesťanské moudrosti pohanským věděním.

V letech 1941-42 působí Jan Amos Komenský v Anglii, kam je pozván představiteli anglického revolučního parlamentu, v roce 1642 vstupuje do služeb rodiny de Geerů, kteří pak Komenského budou finančně podporovat až do jeho smrti.

V letech 1642-1648 působí Jan Amos Komenský ve Švédy ovládaném severopolském, pruském Elblagu, kde má za úkol reformovat provést reformu školství. V letech 1644-1645 se Jan Amos Komenský účastní mírových rozhovorů (je stále třicetiletá válka) mezi zástupci katolíků, luteránů a kalvinistů v Toruni. Zhruba v této době začíná pracovat na svém hlavním díle, a to na díle "Všeobecná porada o nápravě věcí lidských" (De rerum humanarum emendatione consultatio catholica). Uzavření vestfálského míru roku 1948, které mu nedává naději na návrat do vlasti, a smrt druhé manželky téhož roku pak v Komenském vyvolají pocity beznaděje - vyjádří ho ve spise "Kšaft umírající matky jednoty bratrské".

Poté Jan Amos Komenský opět krátce pobývá v Lešně (v letech 1648-1650) - pak pobývá několik roků (1650-54) v sedmihradském Blatném potoku (Sárospatak), kde má opět za úkol zreformovat místní školství.

Po dalším krátkém pobytu v Lešně (1654-1656, kdy je Lešno vypáleno), odcházín Jan Amos Komenský do Amsterodamu, kde pak žije příštích čtrnáct let a kde v letech 1656-1657 vycházejí jeho sebrané didaktické spisy pod názvem "Opera didactica omnia". V letech 1665-70 si píše Komenský, kromě jiného, též svůj "myslitelský deník" ( "Clamores Eliae", rukopis byl jako Komenského rukopis identifikován až v šedesátých letech 20. století), v němž se pozoruhodným způsobem dovršuje vývoj jeho myšlení.

Komenského význam je obrovský, stejně jako jeho tvorba - Jan Amos Komenský spojuje domácí reformační tradici s evropským náboženským a filosofickým myšlením (J. Böhme, M. Kusánský, T. Bacon aj.), jeho dílo je hluboce humanistickou odpovědí na problémy tehdejší společnosti, sužované třicetiletou válkou, na národní tragédii, počínající porážkou na Bílé hoře, i na osobní, niterné zkušenosti z exulantského života.

Komenského myšlenkový vývoj lze přitom rozčlenit do zhruba tří hlavních etap, jež se od sebe liší pojetím světa a člověka. V období prvém (přibližně 1614-1622) Komenský pojímá svět jako divadlo. Hlavním dílem tohoto období je spis "Theatrum universitatis rerum". Druhé období Komenského myšlenkového vývoje, léta 1622-27 je charakteristické tím, že Jan Amos Komenský pojímá svět jako labyrint ("Labyrint světa a ráj srdce"). Ve svém třetím myšlenkovém období (1628-70) pak Jan Amos Komenský chápe svět jako dílo nápravy a člověk již není nahlížen ani jako divák v divadle světa ani jako matený poutník v labyrintu světa, nýbrž jako zásadní účastník na jeho základní reformě. Hlavním dílem tohoto období je "Všeobecná rozprava o nápravě věcí lidských".

Jan Amos Komenský svoji tvorbou usiluje o sjednocení veškerého vědění lidstva na pansofickém základě, příkladem čehož je již zmíněné hlavní filosofické Komenského dílo, a to "Všeobecná porada o nápravě věcí lidských" (toto dílo je v úplnosti nalezeno v rukopise až v roce 1935).

Ve "Všeobecné poradě" Jan Amos Komenský pojednává o "lidských věcech, ... o jejich narušení a o možnosti všeobecného osvícení". Na základě novoplatónské emanační teorie zde dělí svět na čtyři stupně (čtyři pansofické světy) - sestupně od světa možného, přes svět archetypů a svět andělský až po upadlý svět hmotný , který je iniciován stvořením tří principů: hmoty, ducha a světla (materia, spiritus et lux), jejichž vzájemným prostupováním a interakcemi vzniká stupnice vždy vyšších forem jsoucna - elementy, páry, nerosty, rostliny, živočichové a člověk. Tento vzestupný proces nazývá Komenský "dílem přírody"(opus naturae). Člověk, jakožto vrchol rozvoje přírody, je pak spolutvůrcem dalších tří pansofických světů - světa tvorby (mundus artificialis), světa morálního (mundus moralis) a světa duchovního (mundus spiritualis), který je předstupněm posledního světa pansofického, světa věčného (mundus aeternus), v němž se vše vrací zpět k Bohu.

Co se týče Komenského díla pedagogického, hlavním Komenského požadavkem didaktickým je přirozenost, tj. požadavek, aby se výchova vzdala násilných metod a respektovala přirozený vývoj dítěte. V didaktickém díle "Brána jazyků otevřená" (Janua linguarum reserata) se Jan Amos Komenský opět pokouší o sjednocující pohled na lidské vědění. Dalšími Komenského didaktickými spisy jsou "Svět v obrazech" (Orbis sensualium pictus) a "Škola hrou" (Schola ludus). Ve "Velké didaktice" (Didactica Magna) Komenský vypracovává ucelený systém školské soustavy, mimo jiné utváří typologii vyjadřující přirozené rozdíly mezi dětmi, rozdíly, které má a musí vychovatel respektovat.

Jan Amos Komenský, jeden z největších pedagogů Evropy všech dob a pozoruhodný filozof a teolog umírá 15. listopadu roku 1670 v Amsterodamu, poblíž kterého, v Naardenu, je pak pohřben.